Večer, kdy jsem se viděla v televizi v reality show, jsem byla sama doma. Ta jedna hodina mého dílu byla nekonečná, hnusila jsem se sama sobě, cítila jsem, jak moc jsem všechny zklamala, a přitom zklamat nechtěla, ztratila veškerou důvěru všech.
Následné ráno mi telefonoval režisér, bral vše s rozumem, uklidňoval mě, ať vydržím, že vše odezní, jen co přijde díl nový s někým jiným. Bylo mi hrozně. Prosila jsem své anděly z karet o pomoc.
Víkend a já byla opět sama, jen s mou foxteriérkou Orkou. Sebrala jsem se a jela na Výstaviště v Praze plavat do bazénu. Cestou jsem si řekla, že bych si mohla koupit rovnou permanentku. Na recepci u bazénu, nevím co mě to napadlo, jsem si pořídila rovnou dvě permanentky a taky třetí na aqua aerobic. Při ukládání všech kartiček do peněženky mi došlo, že jsem si vlastně koupila na celý měsíc denní pohybovou aktivitu.
V bazénu bylo poloprázdno. Byla jsem ráda, že mě alespoň nikdo nevidí. Styděla jsem se za svou postavu. Plavala jsem si a přemýšlela co a jak dál. Měla jsem pocit, že se mi v hlavě otevírají jakési krabičky a já do nich postupně začala přebírat a třídit své zkušenosti. Červené korálky do jedné krabičky. Zavřít hezky víko, aby se nerozkutálely. Modré korálky do druhé krabičky a šup zavřít. Postupně jsem takto během jednoho víkendu roztřídila vše do svých krabiček, pozavírala je a vše nepotřebné vyházela. V hlavě jsem začala mít čím dál víc jasno.
Plavání v bazénu zpočátku bolelo. Kvůli nadváze jsem měla problém dostat se z bazénu vůbec ven.
Znovu jsem si pustila můj díl reality show na internetu. Pročítala jsem i diskuze, byly až na pár výjimek negativní. Tak hnusné, až jsem vůči nim začala být imunní. Začala jsem si sestavovat denní rozvrh, sobecky jsem se zaměřila jen sama na sebe, ozbrojila vůči cizím poznámkám, abych měla vše pod kontrolou. Jídlo jsem si začala dávat do plastových krabiček. Můj diář se na celý týden zaplnil přesným rozvrhem, podobným jaký mají děti ve škole.
Určila jsem si přesně kdy vstanu, snídani, práci, oběd, další práci, bazén, svačinu, nákup, večeři, odpočinek, spánek… Tak začal boj s těmi hnusnými kily.
Další zítřejší kapitola shrne první měsíc mého snažení, po němž nadcházelo velké překvapení …
Teda vy nás Pavlí ale napínáte 🙂 Už se těším na další příspěvek. Lenka